Poměrně často se setkávám názorem, že takzvaný „přirozený
porod“ (a jeho ještě o mnoho zvrhlejší a nebezpečnější mutace domácí porod) je
jakýmsi voláním po návratu do časů dávno minulých, že je aktivitou, která v moderní
společnosti nemá své místo, a že je to prostě úplná pitomost chtít se vrátit
do časů našich bab a prabáb, odkázaných při slehnutí toliko na pomoc bab
(porodních).
Sama sobě se divím, že se ještě divím, po zkušenostech,
které mám díky nošení sárí. Kdybych dostávala korunu za každý dotaz, zda proto,
že nosím sárí (a koukám se na ty rozjuchané příšernosti indické kinematografii),
chci žít (jako) v Indii, mám hned obnos na koupi nového hedvábného
mazlíka. Přitom by nikoho nezeptalo zeptat se nositelů džínsů a konzumentů
hollywoodské produkce, zda se chtějí přestěhovat na americký západ. A o ženách,
oblibujících si harémové kalhoty si taky nikdo hned nepomyslí, že by chtěly žít
v harému (mně tedy při pohledu na harémové kalhoty napadne akorát otázka,
zda jejich nositelka střihem oděvu maskuje nutnost nosit nacucanou
inkontinenční plenu).
Ale vraťme se od sáríholismu a módního pekla zase k porodům.
Stejně tak, jako netoužím po tom plácat na poledním slunku
placky v nějaké zapadlé radžasthánské vesnici, netoužím ani po návratu k dobám,
kdy se lidi myli v potoce a o kvalitní výživě a lékařské péči si mohli
nechat jenom zdát.
Ne že by se mi dnešní doba tolik líbila a ne že bych k ní
neměla několik kritických připomínek, ale v zásadě si nestěžuju, protože
mi mnoha ohledech vyhovuje. Třeba právě v tom, že si můžu (víceméně
svobodně, i když ne bez určité potřebné dávky kverulantského odhodlání) vybrat
péči v těhotenství a při porodu. Že s přihlédnutím ke svému
zdravotnímu stavu a podmínkách, ve kterých žiju, můžu zvolit takovou variantu
porodu, která mi vyhovuje a kterou považuji za nejbezpečnější pro sebe i svoje
dítě.
Takovouto možnost volby bych v oněch domněle
adorovaných dřívějších pochopitelně neměla, tudíž jsem ráda, že nežiju dřív,
ale dnes.
Koneckonců, on takový moderní domácí porod už moc nevypadá
jako domácí porod našich prapředků, už třeba jen proto, že dnešní těhotné mají
v našich zeměpisných šířkách a délkách přístup ke kvalitní stravě, mají
dobře dostupnou lékařskou péči, nedřou na poli, ale dopřávají si těhotenské jógy…
a porodní báby mají k dispozici krom svých šikovných rukou ještě zdravotní
vzdělání a vybavení… a k tomu mobil, kterým můžou kdykoliv zavolat
sanitku.
Už ani ten porod doma prostě není, co dřív býval.
To však nemění nic na faktu, že nevidím jediný důvod, proč uměle
a zbytečně zasahovat zvenčí do něčeho, co funguje samo od sebe. A mezi takové
záležitosti, které příroda vymyslela vcelku dobře, patří i porod, který v nějakých
85 nebo 90% případů může probíhat zcela bez intervencí, protože ho tělo prostě „umí“.
A v těch zbylých procentech je třeba využít dobrodiní moderní lékařské
vědy a být rád, že máme onu zmiňovanou možnost volby.
PS: Nositelkám inkontinenčních harémovek se omlouvám a
chápu, že je to pohodlné :-)
PPS: Kdybyste mě chtěli potěšit, používejte místo slovního
spojení přirozený porod raději normální porod.
Děkuji, mluvíte mi z duše.
OdpovědětVymazat